Na podnet pápež Františka sa konali dňa 13. októbra 2013  celosvetové Mariánske dni v Ríme,   na ktoré boli pozvaní predstavitelia mariánskych spoločenstiev. V nedeľu dopoludnia sa pred svätopeterskou bazilikou zhromaždení spoločne modlili sv. ruženec, po ktorom pápež František slávil svätú omšu a v jej závere predniesol modlitbu zasvätenia ľudstva Panne Márii. (Socha Panny Márie Fatimskej  stála presne na tom mieste, kde bol spáchaný atentát na pápeža Jána Pavla II.)

Modlitba zasvätenia

Preblahoslavená Panna Mária Fatimská,
s novou vďačnosťou za tvoju materinskú prítomnosť
pripájame svoj hlas k hlasu všetkých pokolení,
ktoré ťa blahoslavia.

Oslavujeme v tebe veľké diela Boha,
ktorý sa nikdy neunaví skláňať sa milosrdne k ľudstvu,
sužovanému zlom a zranenému hriechom,
aby ho uzdravil a spasil.

Prijmi s materskou dobrotivosťou
tento  úkon zasvätenia, ktorý dnes konáme s dôverou
pred touto milou sochou, ktorá je nám taká drahá.

Sme si istí, že každý z nás je v tvojich očiach vzácny
a že ti nie je cudzie nič z toho, čo máme vo svojich srdciach.
Nechávame na sebe spočinúť tvoj nežný pohľad
a prijímame útechu pohladenia tvojím úsmevom.

Ochraňuj nás vo svojom náručí:
žehnaj a posilňuj každú túžbu po dobre,
oživuj a posilňuj vieru,
dodávaj silu a svetlo nádeji,
vzbudzuj a roznecuj lásku,
priveď nás všetkých k svätosti.

Nauč nás svojej láske
najmä voči maličkým a chudobným,
voči odstrčeným a trpiacim,
voči hriešnikom a poblúdeným,
zhromaždi všetkých pod svoju ochranu
a všetkých priveď k svojmu milovanému Synovi,
nášmu Pánovi, Ježišovi Kristovi.
Amen.

 

O víře Mariině, Matky naší víry

Meditace papeže při mariánské pobožnosti, nám. sv. Petra,12.10.2013 v Římě

 

Drazí bratři a sestry,

Jsme tady na setkání, které je v rámci Roku víry, věnováno Marii, Matce Krista a církve, naší Matce. Její Fatimská soška nám pomůže vnímat její přítomnost mezi námi. Maria nás vždycky přivádí ke Kristu. Je ženou víry, opravdovou věřící. Jaká byla Mariina víra?

1. První známka spočívá v tom, že Mariina víra rozvázala uzel hříchu (srov. Lumen gentium, 56). Co to znamená? Koncilní otcové převzali tento výraz od svatého Ireneje, který říká: „Uzel, vzniklý neposlušností Evy, byl rozvázán poslušností Marie; co zauzlila panna Eva nevěrou, to rozuzlila Panna Maria vírou“ (Adv.Haer. III,22,4).

„Uzel“ neposlušnosti, „uzel“ nevíry. Když dítě neposlechne matku či otce, mohli bychom říci, že se tvoří malý „uzel“. Dochází k tomu, uvědomuje-li si dítě, co dělá, zvláště je-li to spojeno s nějakou lží. Nedůvěřuje v té chvíli matce a otci. Kolikrát jen k tomu dochází! Vztah k rodičům je potom třeba očistit od tohoto nedostatku a skutečně se prosí o odpuštění, aby se obnovila harmonie a důvěra. Něco podobného se děje v našem vztahu k Bohu. Když Jej neposloucháme, nenásledujeme Jeho vůli, dopouštíme se konkrétních skutků, kterými ukazujeme nedostatek důvěry v Něho – a to je hřích. V našem nitru se tvoří uzel. Tyto uzly nám odnímají pokoj a průzračnost. Jsou nebezpečné, protože z vícero uzlů může vzejít spletenec, jehož rozvázání je ještě bolestnější a obtížnější.

Avšak Božímu milosrdenství není nic nemožného! I ty nejspletitější uzly rozvazuje Jeho milost. A Maria, která svým přitakáním, otevřela Bohu bránu, aby byl rozvázán uzel staré neposlušnosti, je Matka, která nás trpělivě a jemnocitně přivádí k Bohu, aby rozvázal uzly naší duše svým Otcovským milosrdenstvím. Každý z nás nějaké takové uzly má. Mohli bychom se ve svém srdci zeptat: jaké uzly jsou na mém životě? Otče, nedaly by se ty moje uzly rozvázat? To není pomýlené. Všechny uzly našeho srdce, všechny uzly našeho svědomí je možné rozvázat. Prosím Marii o pomoc, abych důvěřoval v Boží milosrdenství, aby mi je rozvázal a tak abych se změnil? Ona, žena víry, zajisté řekne: „Jdi k Pánu: On ti porozumí.“ A rukou Matky nás uvede do náručí Otcova, milosrdenství Otcova.

2. Druhým prvkem je to, že Mariina víra dala Ježíšovi lidské tělo. Koncil říká: „Ve víře a poslušnosti totiž zrodila na zemi Otcova Syna, aniž poznala muže, zastíněna Duchem svatým“ (Lumen gentium, 63). Toto je bod, na který kladli velký důraz otcové církve: Maria počala Ježíše ve víře a potom v těle, když přitakala zvěsti, kterou jí od Boha přinesl Anděl. Co to znamená? Že se Bůh nechtěl stát člověkem odhlédnutím od naší svobody, chtěl projít Mariiným svobodným souhlasem, jejím přitakáním.

Avšak to, co jedinečným způsobem nastalo v Panně Marii, děje se na duchovní rovině také v nás, když dobrým a upřímným srdcem přijímáme Boží Slovo a uskutečňujeme ho. Dochází k tomu, že se v nás jako by vtěluje Bůh, přichází přebývat mezi nás, protože přebývá v těch, kteří Jej mají rádi a zachovávají Jeho Slovo. Není snadné to pochopit, ale je snadné to pocítit v srdci.

Ptejme se: Uvědomujeme si to? Anebo si myslíme, že Ježíšovo vtělení je pouze minulou událostí a osobně se nás netýká? Věřit v Ježíše, znamená poskytnout Mu své tělo, pokorně a odvážně jako Maria, aby On mohl nadále přebývat mezi lidmi; znamená to poskytnout Mu svoje ruce pro pohlazení maličkých a chudých; svoje nohy pro vyjití v ústrety bratřím; svoje paže pro podepření slabých a práci na Pánově vinici; svoji mysl pro myšlení a plánování ve světle evangelia; a především svoje srdce k milování a rozhodování podle Boží vůle. To všechno se děje působením Ducha svatého. Nechme se Jím vést! Buďme nástroji Boha, aby skrze nás Ježíš jednal ve světě.

3. Posledním prvkem je Mariina víra jakožto putování. Koncil prohlašuje, že se Maria „ubírala cestou víry“ (Lumen gentium, 58). Proto nás při putování předchází, provází a podporuje. V jakém smyslu je Mariina víra putováním? V tom, že celý svůj život následovala svého Syna: On je život, On je cesta! Prospívat ve víře, činit pokroky na této duchovní pouti, kterou je víra, neznamená nic jiného než následovat Ježíše, naslouchat Jeho slovům a nechat se jimi vést; vidět jak se chová On a klást svoje kroky do Jeho šlépějí, osvojovat si Jeho vlastní cítění a postoje: pokoru, milosrdenství, blízkost, ale také rozhodně odmítat pokrytectví, dvojakost a idolatrii. Ježíšova cesta je cestou lásky věrné až do konce, až k oběti života; je to cesta kříže. Pouť víry vede tedy skrze kříž a Maria to pochopila hned na začátku, když chtěl Herodes zabít Ježíše, jakmile se narodil. Potom se tento kříž stal citelnější, když byl Ježíš odmítnut. Maria byla stále s Ježíšem, následovala Ježíše uprostřed lidu, a slyšela klevety, nevraživost těch, kteří Pána neměli rádi. A tento kříž nesla! Mariina víra čelila neporozumění a pohrdání. Když nadešla Ježíšova „hodina“, čas utrpení, byla Mariina víra plaménkem uprostřed noci. Během sobotní noci Maria bděla. Její malý, ale jasný plamen, hořel až do rozbřesku Zmrtvýchvstání; a když se k ní doneslo, že hrob je prázdný, v jejím srdci se rozhostila radost víry, křesťanské víry ve smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Víra nám totiž stále přináší radost. A Ona je Matkou radosti. Kéž nás učí jít touto cestou radosti a žít tuto radost. Toto je vrcholný bod – tato radost, toto setkání Ježíše a Marie. Zkusme si to představit… Toto je vrcholný bod cesty víry pro Marii a pro celou církev. Jaká je naše víra? Dbáme o její svit jako Maria i v obtížných chvílích temnoty? Pocítil jsem radost z víry?

Děkujeme ti dnes večer, Matko, za tvoji pokornou víru ženy a znovu se svěřujeme tobě, Matko naší víry.

Přeložil Milan Glaser

Radio Vaticana česká sekcia: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=18960